Druhý po Kovidu rozvíjející se nešvar je venčení psa/psů v honitbě

Znalosti o zákazu venčení psa v honitbě bez vodítka.

Kamarádi myslivci,

druhým velikým po covidu rozvíjejícím se nešvarem je venčení psů v honitbě. Vybavme se tedy znalostmi o zákazu venčení psa v honitbě bez vodítka — ať máme při setkání s pejskařem po ruce fakta, ne jen zvednutý hlas.

Většina lidí to nemyslí zle, jen netuší, co zákon říká. Tady je pět bodů, o které se dá opřít, i s paragrafy.

 

Volně pobíhající psi v honitbě — čím argumentovat

Setkání s pejskařem, který pustí psa z vodítka „ať se proběhne", zná v honitbě každý z nás. Většina lidí to nemyslí zle — jen netuší, co zákon říká. Tady je pět bodů, o které se dá opřít, i s paragrafy.

1. Zákaz platí na celé honitbě, ne jen „v lese".
Nejčastější námitka zní „my jsme ale na poli / na cestě". Neobstojí. Podle § 10 odst. 1 zákona o myslivosti (449/2001 Sb.) nesmí vlastník nechat psa volně pobíhat v honitbě mimo svůj vliv — a honitbou je prakticky celý extravilán: pole, louky i účelové cesty, které jsou honebními pozemky. Zákaz se tedy nevyhýbá ani polní cestě.

2. „Mám ho pod kontrolou" většinou neplatí.
Zákon slovo „vodítko" sám neobsahuje — mluví o „vlivu vůdce". Jenže několik soudních rozhodnutí na základě znaleckých posudků došlo k tomu, že pod vlivem vůdce je pes fakticky jen na vodítku. Argument „poslouchá mě, běhá kolem" tak před úřadem ani soudem zpravidla neuspěje. (Tohle je výklad z judikatury, ne doslovné znění paragrafu — dobré to takhle i podat.)

3. Nejde jen o zvěř, ale i o mláďata.
§ 9 zakazuje zvěř plašit a rušit ji při kladení mláďat. Srnče zalehlé v trávě neuteče — volně pobíhající pes ho snadno dohledá a strhne. Tohle je argument, který na slušného člověka platí často víc než hrozba pokuty.

4. Není to o dobré vůli — hrozí pokuta až 30 000 Kč.
Za volné pobíhání psa v honitbě lze podle § 63 odst. 1 písm. b) uložit pokutu až 30 000 Kč, při opakování dvojnásobek. Řeší to obecní úřad obce s rozšířenou působností — tedy reálná, vymahatelná sankce, ne jen „myslivecké strašení".

5. Krajní oprávnění existuje — ale znejme jeho meze.
§ 14 odst. 1 písm. e) dává myslivecké stráži právo usmrtit toulavého psa, který mimo vliv vedoucího ve vzdálenosti nad 200 m od nejbližšího obydlí pronásleduje zvěř. Pozor ale — a je to i naše ochrana: neplatí to na psa, který se vrací na zavolání či pískání, ani na psy lovecké, ovčácké, slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Není to trest za pobíhání, ale krajní řešení štvané zvěře. Kdo podmínky nedodrží, riskuje sám postih — proto tímhle nikdy nemávat jako výhrůžkou.

Jak jednat: slušně a věcně. Cílem není konflikt, ale aby si pejskař psa příště připnul. Fakta a klidný tón zaberou líp než zvednutý hlas — a značce i stavu myslivosti to dělá lepší jméno.


Zprávy hospodáře září 2026